Holub jako ohniska možné vyšší inflace označil například imputované nájemné, v jehož případě řekl, že pokud bude zrychlovat růst cen nemovitostí, bude nás ceteris paribus tahle složka inflace tlačit nahoru. Podle Holuba je pokles jádrové inflace byl doposud také hodně o mírné deflaci světových cen spotřebního průmyslového zboží a tam je rovněž vidět určitý náznak obratu. Mohou se podle bankéře do něj propsat různé problémy s mezinárodní dopravou – Suezský průplav, Panamský průplav a podobně. V České ekonomice se to ještě může zkombinovat s oslabením koruny, k němuž došlo v poslední době, míní Holub.
Holub k tématu ještě poznamenal: "Ceny v těchto okruzích tedy mohou mít tendenci zrychlovat. Asi nebudou ohrožovat cenovou stabilitu v tom smyslu, že by nás nějak výrazně vychylovaly mimo toleranční pásmo 1–3 %, ale mohou způsobovat to, že bychom měli tendenci setrvávat spíše v jeho horní polovině. Takže z tohoto pohledu nemusí být měnová politika tak přísná, jako byla při dvouciferné inflaci, ale to její uvolňování musí jít postupně a relativně opatrně."
K úvaze přirozené úrokové míry řekl: "Ale z mého pohledu to není tak, že by ona tendence pro českou ekonomiku byla o zvýšení v řádu jednotek procentního bodu, spíš za sebe uvažuji v řádech několika desetin procentního bodu. To znamená, že r* nemusí být 1 %, ale dejme tomu 1,5 %."