Stabilní investice pro dlouhodobý rozvoj vašeho portfolia
Ve volbách si vůči předchozímu hlasování prohodily pořadí dvě hlavní politická uskupení. Sociální demokraté tak mají právo první volby vládní koalice. Křesťanská Unie CDU/CSU sice zaznamenala svůj nejhorší volební výsledek v historii, ale s přehledem uhájila své místo v německém politickém duopolu. To také znamená, že Unie bude minimálně dominantní opozicí s kontrolou blokace případných změn ústavních zákonů, navíc historie německé politiky ukazuje, že rozhodně není předem mimo hru účasti na vládě. Zelení a liberální FDP posílily a tím také zvýšili šance, že se na vládnutí budou podílet.
Mezi těmito stranami se rozhodne o konečné podobě vládní koalice. Vítězná SPD zahájila vyjednávání se Zelenými a FDP. Středolevicová koalice "semafor" se nabízí jako nejpřirozenější řešení, když SPD jako vítěz voleb vyhlásila zájem vládnout a Zelení a FDP jsou ochotní vyjednávat. Zelení mají zkušenosti s vládou SPD před érou Angely Merkelové. Tato koalice by patrně našla společnou řeč v klíčových otázkách životního prostředí, imigrace, osobních svobod a vzdělávání. Trhy se možná obávají radikálního posunu ze strany Zelených, navíc i lídr SPD Olaf Scholz během koronavirové pandemie brojil proti ústavně zakotvené ústavní brzdě. Strany jsou si vědomy důležitosti restrukturalizace ekonomiky. Na druhou stranu právě FDP má v ekonomických otázkách blíže k Unii a liberalismus ztělesňuje minimalizací zásahu státu v hospodářství. Strana by proto neměla dopustit větší fiskální dobrodružství. Navíc i moc Zelených, byť historicky nikdy nebyla silnější, stále spíše spadá do ranku menších stran bez dominantní odpovědnosti, ale i bez hlavního slova.
Pokud se obě menší strany nedohodnou s SPD, zamíří k vyjednáváním s Unií. Psychologicky aliance po těžké volební porážce a odchodu Angely Merkelové do politického důchodu ohlásila zájem o konsolidaci v opozici, ovšem v politice nikdy nevíte a ta německá není výjimkou. Programově CDU/CSU, Zelení a FDP nejsou tak daleko, jak by se mohlo zdát. Koalice "Jamajka" podle barev stran odpovídající kombinaci karibské země byla mnohokrát zmiňována jako reálná možnost vládní koalice. Navíc s ničivými letními povodněmi nejen SPD ale i Unie rétoriku stočily k zeleným cílům, čímž přispěly k tomu, že volby nevyhráli Zelení.
Malé strany vládních jednání Zelení a FDP mohou tlačit velké soupeře do úzkých ale nesmí to přehnat. Vždyť hned tři ze 4 vlád Merkelové byly ustaveny díky velké koalici s SPD. I když se oba hegemoni německé politiky dušují, že tentokrát již ne, minulost ukázala, že když není kudy, vzdor všem předvolebním ne opět bylo ano. Unie i SPD mají s touto koalicí bohaté zkušenosti a to tak, že Německo zůstalo stabilní kotvou Evropy i jejím hospodářským motorem a přitom bez dlouhodobé újmy na dominanci obou stran na volebním kolbišti (pád Unie v posledních volbách je specifický a nesouvisí s velkými koalicemi) i když oscilace volebních preferencí těžce poznamenané koronavirovou pandemií kolísaly v silných výkyvech. S volbami se ale hlavní uspořádání stabilních větších a menších stran německé politiky vrátilo do dlouhodobých kolejí.
Existují tři základní možnosti dalšího vývoje, ani jedna z nich ale pravděpodobně nepřinese výraznou změnu německé politiky. Na novou vládu Německa, po 16 letech možná zcela jinou, netrpělivě čekají i Francie a celá Evropa. I v tomto případě ale nová vláda pravděpodobně nepřinese větší změny směřování Evropy ven z koronavirové pandemie restrukturalizací směrem k životnímu prostředí, digitalizaci. I navenek globálně Evropa s novým německým vedením patrně bude chtít hrát roli mediátora světových politických a hospodářských soupeřů USA a Číny.